Kamarád...

Před pár dny nás opustil náš šachový kamarád Míra Hamala… Skvělej člověk a výborný šachista, který šach nebral jako sport. Dával mu a všem lidem kolem něj vždy něco navíc, humor i poezii, přátelství i úctu k soupeři. Nikdy nehrál šachy, aby svého soka potupil, hrál je s otevřeným srdcem, tak jak žil! Obětoval při partiích pěšce i fugury... nehrál nikdy "připosraně", nešlo mu tolik o výsledek jako o samotnou hru!

Jezdili jsme spolu na spoustu turnajů a nikdy jsem ho neviděl naštvanýho, nenadával na hráče, když ho porazil, vždy hledal chybu u sebe. Nevadilo mu prohrát i s výrazně slabším soupeřem a často přehrál i silnější hráče. Dával do hry své srdce a širokou otevřenou duši!

Pamatuji si, jak po turnaji v Krásné Lípě jsme platili útratu za celý týden v penzionu Křinice... oba útratu kolem 5 tisíc... Míra, ač neměl velký plat, hodil na stůl 7 tisíc se slovy: „To je dobrý, já byl tady velmi spokojený!“ Říkám mu: "Ty vole, kdo po tobě má platit!“ A když jsem zaplatil 6 tisíc, připadal jsem si jak socka! Takovej byl Míra…Velkej Grand!!!! Neznám  člověka, který by ho neměl rád! S jeho pověstnou sklenkou vína u partie, i s jeho výkřikem, když si šel pro cenu „Kea“!!! Byl to člověk, který bude chybět nejen mně! Měl jsem ho moc rád a šachy bez něj už nebudou, aspoň pro mne, to co jsem v nich hledal a s ním nalézal... přátelství, nadhled a lásku ke hře! Vzpomínejte na něj, pro mne neumřel!

Jeho šachový kamarád Petr Valenta